Nakladatelé, fanoušci a čtenáři, to nejsou zcela oddělené světy. Vzpomínám si, že ještě před rokem 1989 byl ve fandomu často skloňován napůl závistivý a napůl obdivný pojem "profík". Označoval SF nakladatele či spisovatele, zkrátka tvůrce a ovlivňovatele SF, pohybujícího se ve sféře profesionálního vydávání. Mezi tímto druhem podnikání a klubovými cyklostylovanými samizdaty zela velká propast. Echo té propasti zaznívá právě v onom slově - profík.
Po revoluci se leccos změnilo. Mimo jiné se ukázalo, že spisovatelé nejsou nedotknutelnými osobnostmi na piedestalu, ale že to jsou lidé jako každý z nás a že každý z nás má šanci se stát vydávaným autorem. Podařilo se to řadě bývalých "fanů", například Jirkovu Procházkovi, Vilmě Kadlečkové, Františkovi Novotnému a mnoha dalším a od té doby o "profíkování" nějak nebylo slyšet.
Změnily se i jiné věci. Nakladatelé, kteří byli dříve nakloněni SF, měli nyní netušené možnosti plně se realizovat. Ale k překvapení mnoha to nedopadlo vždy tak, jak čtenáři, ale možná i oni sami, očekávali. Něco jiného je záliba a něco jiného takzvaný diktát trhu. A tak nadějný Zdeněk Volný po založení Baronetu zabral práva na Clarka a Crichtona a po několika neúspěšných pokusech prosadit i jiné autory se raději drží v bezpečných vodách bestsellerů. Ivovi Železnému pravidelní čtenáři Rodokapsu občasné infuze žánrem SF odmítli tolerovat, a tak většinu své energie vyhrazené na fantastiku investuje do Perryho Rhodana, Marka Stona a Ledové společnosti. AFSF, již před revolucí vydavatelsky aktivní pod hlavičkou Svazarmu, se slibně rozjel, ale postupem let jim došel dech i peníze na jiné produkty než jsou gamebooky.
Skoro se zdá, že jediným vydavatelem ze staré gardy, který prosperuje a zároveň naplňuje očekávání fanoušků SF, je Vlastimír Talaš (dříve Zápisník a Svět fantastiky) se svým Talpressem. Mám za to, že kromě rozvahy a štěstí mu v tom vydatně pomohly aktivní kontakty s fandomem. Domnívám se totiž, že pro současného nakladatele se úzký vztah k nejaktivnějšímu jádru SF čtenářů více než vyplatí. Za prvé může snadněji naslouchat ústním tamtamům mezi čtenáři a ovlivňovat to, co si lidé o knihách říkají. Tato kuloárová doporučení hrají v prodejnosti větší roli, než by se dalo čekat. Za druhé mu kontakt s fandomem poskytuje bohatý zdroj doporučovatelů a překladatelů - např. Jana Kantůrka či Viktora Janiše. I toto je nedocenitelná pomoc.
Kontakty s fandomem myslím podobným způsobem vypomáhají i dalším vydavatelům. A naopak - ti, kteří o ně nestojí, sami sobě škodí. Ukázkovým příkladem je Classic. Je možné, že kdyby se dobrovolně tak dokonale neizoloval od fandomových kruhů, mohla by jej zpětná vazba upozornit dříve na mizerné překlady a zřejmě by našel i pár kvalitnějších překladatelů (a sazečů). Stejně tak se v posledních letech zbytečně ochudili o podobné kontakty Mustang a Laser-books.
Naopak mnozí jiní nakladatelé, zejména z moravského regionu, vazby s fandomem udržují i podporují. Pravidelným účastníkem conů jsou nakladatelé z Polarisu, i když ne vždy se jim daří najít s ostatními společnou řeč, velmi silná skupina fanů a překladatelů podporuje brněnské AF 167, podobné zázemí je patrné i u menších ostravských SF vydavatelů. Z Prahy jmenujme například Altar, který může těžit z píle spřízněných "drakobijců" a "tolkienovců", či United Fans, na fandom napojený přes dlouholetého fana a organizátora Egona Čierného.
Propast zející mezi fany a profíky je ta tam. Při roztříštěnosti trhu a nevysokých nákladech je dnes každý SF vydavatel tak trochu fanouškem a nadšencem a při vzájemných kontaktech s ostatními stejně "postiženými" mohou všichni jen získat.
Ivan Adamovič