Z důvěryhodných kruhů blízkých organizátorům soutěže o Cenu Karla Čapka se nám podařilo získat šokující informace, které jasně vypovídají o stupni manipulace průběhu této stále ještě populární soutěže. I když se ve všech zdrojích uvádí, že se jedná o soutěž anonymní, nejméně jeden člověk zná předem autory všech příspěvků a na základě této znalosti také přiděluje práce k hodnocení příslušným členům poroty. I když snad údajně odmítá porotcům sdělovat jména autorů, různými náznaky a významnými posunky dokáže zkušenějším mnohé naznačit. Tato osoba se vymlouvá na to, že část příspěvků dochází doporučeně (takže je na obálce uvedeno jméno odesílatele, které se zhusta shoduje se jménem soutěžícího) nebo že obálky dorážejí v natolik potrhaném stavu, že z nich původně zapečetěná jména samovolně vypadávají (a která nevypadnou, těm pomůže trocha páry nad hrncem). A konečně posledním argumentem je termín vydání sborníku vítězných prací, k čemuž údajně organizační štáb potřebuje písemný souhlas autorů. Na to se dá říct jediné: Známe lepší a věrohodnější výmluvy!
Tato vlajková loď českých a slovenských literárních soutěží tedy není až tak běloskvoucí, jak se nám snaží její organizátoři namluvit. Dokonce se ukazuje, že její pošramocená pověst, vláčená již několik let různými médii, je jen odleskem skutečnosti. Toto spiknutí proti začínajícím či nekonformním autorům totiž sahá daleko hlouběji do podstaty soutěže, než se kdo kdy odvážil soudit. Proto také vítězí stále stejní autoři, kteří tak srážejí smysl CKČ do jakéhosi systému "já na bráchu, brácha na mě," do kterého nezasvěcení proniknou jen ztěží. Pozornějšímu pozorovateli jistě neuniklo, že v nominovaných příspěvcích se vždy objeví jedna práce autora, který není členem spiknutí, aby se spiklenci mohli ohánět jakousi objektivitou. Tím se však rozumně uvažující člověk nemůže nechat zmást.
Jiří T. Pelech pro Putnu 03/1998