Tak jsem zase nedostál prohlášení umístěnému na první stránce, ve kterém se praví, že IKARIE.net vychází jednou za čtrnáct dní. No, ale to jste si asi už všimli, takže nemá cenu dál to rozmazávat a vzít to prostě jako fakt.
Důvod mého mlčení v této rubrice je celkem prostý -- nestalo se totiž nic zvláštního, co by si vyžádalo okamžitou pozornost. Soutěž Ikaros skončila posledním lednem stejně jako další ročník o Cenu Karla Čapka a do kin se vyrojilo pár scifistických filmů. Oproti očekávání nebyl vyrojen snímek Gattaca, jehož premiéra ohlášená původně na 12. března byla mlčky smetena z kalendáře filmových půjčoven. Ale o tom se nic moc psát nedá, s tím se musí člověk buď smířit nebo ne.
Ruku na srdce, stále ještě se nic neděje. Už mi ale připadalo hloupé vůbec nic sem nenapsat, a tak jsem zalovil ve své pověstně chatrné paměti, abych se tam přece jen pokusil něco nalézt.
Když jsem po půlhodině jogínských cviků a další půlhodině strávené v překysličeném stavu na nic nepřišel, rozhodl jsem se přistoupit k tomuto úvodníku poněkud otčímovsky. Než bych tyto řádky plnil nestravitelnou vatou, utnu raději sotva zrozené dítko ještě dříve, než se pořádně rozdýchá. Doba je zlá a možná poněkud jarně unavená.
Takže se s vámi pro tuto chvíli loučím a na shledanou příště a lépe.
Jiří T. Pelech