Vítám vás již podruhé v tomto roce a potřinácté od začátku života této verze internetové Ikarie. Za tu dobu se něco změnilo, většinou snad k lepšímu. Došlo však k drobným problémům, z nichž ten nejzávažnější spočívá v zániku mé adresy pes@ikarie.cz. Tímto vás tedy prosím, abyste veškerou další poštu určenou mně adresovali na spolehlivější adresu pes@inway.cz, která by snad neměla procházet žádnými dramatickými zvraty. Ale dost administrativy a hurá do práce.
Před chvílí skončil 2. ročník Pragoconu a IKARIE.net vám -- podle svého dobrého zvyku -- přináší nejčerstvější informace. Co říci k této akci, která se podruhé koná v stověžaté stolici? Tak v první řadě mohu prohlásit, že se změnou místa (jiná základní škola v Praze 6, tentokrát na nám. Svobody) se změnily i průběh a organizace conu. A to k lepšímu. Pokud loni bloudily prostorami dvou školních zařízení hloučky nadšenců hledající nějaký program, letošní koncentrace a střízlivější přístup zajistily nejméně jeden zajímavý program kdykoli v průběhu conu, a to vše na ploše o poznání méně rozlehlé. I když i zde docházelo k mírným posunům a programovým změnám -- to se patrně nevyhne žádné akci tohoto druhu --, návštěvníci každou chvíli věděli, kde jsou a kam jít za chvíli. Za to organizátorům dík.
Přece jen mám drobnou kritickou připomínku -- ceny v příručním bufetu se zdály některým lidem poněkud vysoké a mně v sortimentu chyběla širší nabídka nápojů. Volit mezi fernetem a becherovkou mi skutečně připomíná volbu mezi čertem a ďáblem. Nicméně nedaleko místa konání je téměř stále otevřená samoobsluha, kam si člověk může na chvilku odskočit a koupit, co právě potřebuje.
A teď konečně k programu. Ba ne, ještě jsem zapomněl na doprovodný program. Fanoušci mohli s povděkem kvitovat účast knihkupců, kteří rozbili své stánky po oba dny a kteří nabízeli v podstatě vše, co poslední dobou vyšlo. U příležitosti conu jsme mohli získat první díl trilogie tuzemské autorky (Františky Vrbenské), který vyšel péčí nakladatelství Netopejr. Autorka byla samozřejmě přítomna, takže zájemci o autogram jej mohli snadno získat spolu s knihou.
I když podstatnou část téměř pěti stovek účastníků tvořili hráči různých strategických, karetních a deskových her, i ti ostatní měli možnost klasického vyžití. Od skrovné burzy knih přes video nabízející osvědčené kusy (jako Star Wars, Excalibur nebo Simpsonovy) či testování IQ až po sadu přednášek a diskuzí, kde se probíralo kdeco.
Na své si přišli příznivci počítačů, Internetu, akademici, fyzici, matematici, počítačoví grafici, hráči na hrdiny, příznivci fantasy, comicsu, burzy, poprav, politiky či literatury. Proběhla i diskuze o historii čs. fandomu, kde se objevil nový klub ochotný zapojit se do hnutí Fandomu. A prostor dostali i adepti literárních umění, kteří si mohli podiskutovat o tom, jak psát, co psát, o čem psát a pro koho psát. A na své si přišli samozřejmě i příznivci nejrůznějších her, kteří představovali podstatnou část letošních návštěvníků.
Protože na závěrečném hodnocení akce jsem nebyl, nemohu vás seznámit
s názory účastníků, já jsem byl celkem spokojen a doufám, že tendence
stoupající kvality bude pokračovat i v případných dalších ročnících.
Jiří T. Pelech