Je to jen pár hodin, co zapadly lítačky za posledním odcházejícím účastníkem
jubilejního 13. Draconu a vy už máte možnost dozvědět se o této akci něco
alespoň zprostředkovaně ode mě. Protože program by měl stále ještě být
k nahlédnutí na jiném místě, nečekejte ode mě sáhodlouhou reportáž
o jednotlivých přednáškách. Stejně jsem na všech nebyl.
Jak to tak vypadá, z Draconu se nám stává pořádný bumbrlíček. Už dávno mu
nestačí prostory jednoho hotelu, takže někteří účastníci nalézají přístřeší
v dalším hotelu stojícím u brněnské přehrady. Letos podle téměř věrohodných
údajů navštívilo tuto akci zhruba 630 lidí, což řadí Dracon na 1. až 2.
místo letošního žebříčku co do návštěvnosti. A došlo i na další novinky.
Letos poprvé zavítal do Brna zahraniční host (občané SR nejsou v rámci
čs fandomu považováni za zahraniční) -- polský spisovatel a publicista
Rafał A. Ziemkiewicz, jemuž u nás k této příležitosti vyšla kniha (sbírka
povídek nazvaná Červené koberce, odměřený krok). Kromě slavnostního
křestu v pátek odpoledne v knihkupectví Černá planeta se poté R. Z. účastnil
v rámci Draconu autogramiády a besedy, kde nastínil svůj pohled na Evropu
blízké budoucnosti a kde náležitě vyzdvihl své autorské kvality.
U příležitosti draconu vyšel také román Jana Jama Oščádala nazvaný Emisar.
Autor však bohužel odjel z Brna ještě před začátkem plánované autogramiády.
Dalším zahraničním hostem byl uzbecký rodák Nalim Lidochaz, který žije trvale v exilu se slovenským občanstvím. Tento jazykovědec a archeolog se zabýval zejména otázkami výskytu Conana ve východních částech světa. Protože umí celkem dobře česky, nepotřeboval ani tlumočníka, takže se družně mohl bavit se všemi Draconisty.
Slavnostní ukončení se neslo v typicky draconském duchu, protože hlavní boss celé akce Pavel Mikuláštík vše zvládl za dvě minuty a poté předal slovo českému prezidentovi čs fandomu, který se slzou v oku zavzpomínal na začátky scifistického hnutí v Brně, aby poté předal slovo V. Srpoňovi, který se vyjádřil jestě stručněji než P. M. v úvodu.
Další akce jsem sledoval dosti ledabyle, protože přednášky jsou jen jednou z částí podobných setkání. Hodně času také zabírá setkávání se starými známými a získávání nových, o pokojových dýchancích ani nemluvě. Zářným příkladem toho byli naši redaktoři z jednoho blíže nejmenovaného sdružení, kteří hrdě strávili celý con u stolku v baru.
Ale pokud mohu posoudit podle přednášek mnou navštívených, letošní ročník se nesl ve veselém duchu, kdy humor řečníků překlenoval všechny možné škály od suché ironie, přes klasický humor až po šílené úlety. Výjimkou snad bylo jen bratrstvo Pochmurná neděle, které už ze svých stanov podobné vylomeniny vyvádět nemůže.
Vše uplynulo tak rychle, že jsem se nenadál a musel jsem chvilku po probuzení zabalit všechny švestky (a nebylo jich jen pět, ale nejmíň dvacet) a vypadnout na tramvaj, protože jsem si neprozřetelně zakoupil jízdenku na autobus odjíždějící už za kuropění.
Závěrem mi nezbývá než dodat, že i tento ročník Draconu se -- přes onu
nešťastnou třináctku -- vydařil a že jedinou pihou na kráse zůstává
nedostatečná kapacita místností určených pro přednášky.
Jiří T. Pelech