Tak se nám Minicon opět scvrkl na jeden den. Po několika (neklame-li mě má chátrající paměť, tak po třech) tučných letech dvoudenních jsme se tedy dočkali návratu ke starým tradicím. A aby nebylo těch návratů dost, letos se pořadatelům akce podařilo obměkčit správu hostitelského Národního technického musea, takže účastníci Miniconu mohli zavítat i do expozic tohoto svatostánku techniky. Zájemci o hvězdnou oblohu, potažmo její pozorování, mohli shlédnout obsáhlou sbírku hvězdářských dalekohledů, jakož i některé zajímavosti ze života hvězdopravců. Na vlastní oči jsme mohli vidět broušení čočky a na cizí objektivy (zprostředkovaně na fotografiích) také několik soukromých observatoří. Celkem by mě zajímalo, jak hvězdářovic rodiny snášejí, že jim z domu trčí otočná báň s dlouhým sklem.
Ale zpět do (kino)sálu muzea. Tam totiž probíhala hlavní část programu letošního Miniconu. Střídali se řečníci známí jak z řad scifistických kruhů, tak z dalších míst, jako jsou státní úřady, sociologické kanceláře nebo psychologické průzkumny. Hlavním tématem totiž letos byla budoucnost jako taková, což dávalo řečníkům poměrně volné pole působnosti. Historickou vložku letos zajistila přednáška o Keltech. A o tu kulturní se již tradičně postaral klub Spectra se svým muzikálem ze života afrických ponorkářů.
Letos bylo dokonce postaráno i o potravu fyzickou, protože osazenstvo nechvalně proslavené občerstvovny doznalo podstatných změn, které vedly k významnému nárůstu kvality poskytovaných služeb. Stručně řečeno -- letos bylo přímo v prostorách NTM k dispozici jak prostší jídlo, tak libovolné pití, za což patří nové obsluze dík.
A nesmím samozřejmě zapomenout ani na tradiční filmové představení. Letos
jsme měli možnost shlédnout snímek Alien Ressurection (neboli 4. díl
Vetřelce), a to dokonce v době, kdy ještě ani nebyl oficiálně uveden na
stříbrná plátna amerických kin (v pětidenním předstihu).
Kdo nepřišel, neviděl, že Ripleyová je nesmrtelná. Tedy, ne tak docela,
ale skoro až ano. Oproti původním zvěstem, že se ve filmu bude vyskytovat
nejvýše do jeho poloviny totiž hrála opět jednu ze stěžejních postav, a to
po celý hrací čas. Důvodem snad může být informace v titulcích, že se
Sigourney stala ko-producentkou filmu, což nepřímo znamená, že z něho
chce vytřískat víc peněz než by získala "jen" jako herečka.
Takže je možno konstatovat, že po fázi znechucení hlavní představitelky
přichází fáze zájmu, což se možná promítne na dalších pokračováních
tohoto oblíbeného seriálu. Nechme se však překvapit tím, co nám přinese
budoucnost a vypravme se za pár týdnů do kina na českou premiéru
čtvrtého pokračování.
Tím pro dnešek končím a těším se na další díl, ve kterém doufám budu
moci přinést podobně zajímavé postřehy z jubilejního 13. ročníku Draconu.
Jiří T. Pelech