Když se na náš knižní trh začaly valit tuny dosud nedostupné literatury, kdekdo zajásal a vesele tleskal v předtuše literárního hodokvasu. Po nadměrné konzumaci ovšem přichází kocovina. To, co nám kdysi připadalo téměř nepředstavitelné, se během pár let stalo skutečností. Pro dnešek ponechme stranou otázku nákladů a cen a podívejme se na další poměrně složitou oblast -- jazykovou stránku nově vycházející knih.
Nevím, jestli to je ve mně nebo v okolí, ale posledních pár let mívám stále větší problémy přelouskat nějakou knihu, a to zejména pro nadměrný výskyt zpotvořenin jazyka českého. U překladů z angličtiny se některým tlumočníkům stává, že zahodí za hlavu veškeré poučky o českém slovosledu a otrocky převádějí anglické věty slovo po slovu. Výsledkem je podivný útvar, nad kterým se čtenář buď nemůže zamýšlet nebo který si musí opakovat tak dlouho dokola, až jej pochopí. Většina zřejmě zvolí první cestu. Kromě toho, že tím může unikat smysl příběhu, vtírá se taková literatura i do podvědomí čtenáře, který potom začne podobnými útvary zdobit vlastní literární práce. A pokud dospěje do posledního stádia, začne tak i mluvit. Teď opravdu ani trochu nepřeháním, podobné projevy opravdu začínám pozorovat na lidech kolem sebe.
Dalším problémem nechvalně známých nakladatelství je také ignorování pravopisných chyb. A samozřejmě s podobnými následky na čtenáře. Nesmíme zapomínat, že literatura SF si nachází většinu čtenářů mezi mladými lidmi, kteří ještě nemají jazykový cit pevně zakotven v podvědomí. Potom se může stát -- a běžně se to také stává --, že hodně lidí neví, kdy se píše "mně" a jak se skloňuje zájmeno "jenž", o přechodnících raději ani nemluvě.
A konečně se mezi překladateli (a jejich redaktory a korektory) stále ještě vyskytují staromilci, kteří se používáním slov podle Pravidel českého pravopisu z 50. let snaží hrát na intelektuály. Takto zpracované překlady jsou už ovšem staré ve chvíli svého vzniku. Řekněme si na rovinu -- kdo by dneska dokázal číst knihu napsanou v období 1. republiky bez toho, aby se neošíval nad podivnými slovy, koncovkami slov a slovosledem. A nemuseli bychom chodit ani tak daleko, i knihy vydané či přeložené v letech padesátých musí před případným vydáním v současnosti projít pečlivou redakční úpravou, která z nich odstraní nános usazený za posledních čtyřicet let a oživí jejich jazyk na současnou úroveň. Jazyk je prostě živá věc a neustále se vyvíjí. Pokud se někdo chce vyjadřovat jako nějaký rádobyvzdělanec, ať si laskavě tvoří pro okruh podobně postižených staromilců a neplete hlavy ostatním, zejména mladým lidem.
Já jsem problém špatných překladů řešil tak, že jsem si vytipoval
okruh neoblíbených autorů a nakladatelství, od nichž bych si nevzal
nic ani zadarmo. Tento seznam se bohužel rozrostl natolik, že se mi
loni vyplatilo naopak sestavit si seznam překladatelů a nakladatelství,
od kterých jsem ještě schopen číst knihu bez újmy na duševním zdraví.
Tento seznam se letos ovšem natolik ztenčil, že už jej dokážu uchovat
ve své pověstně chatrné paměti. Pro jistotu čtu tedy raději knihy v originále
a po překladu sahám jen v případě obzvlášť dobrého doporučení přátel.
Jiří T. Pelech